Zvenku přicházela noc

my milovali jsme se ve třech

jen ty, já a Bůh

a snad jen pro tu chvíli

já jemu půjčil tělo

on mě dobré světlo

a ty jsi k ránu nám prostřela ve vlasech

všechen hvězdný prach

a vlastně nikdo neví

jak navrátit to zpět

za každého svítání

pak cestou, už nevím kam

zastavoval jsem se u pouličních hráčů

jednomu,

malému Rumunovi s pokerovou tváří

létaly prsty po klávesách tahací harmoniky

jako vodoměrky

až se zdály být tak blízko všechny hladiny

a druhý,

který si tak vydělává na chlast

ladil struny na otřískané kytaře

až cosi bylo slyšet

to zvonily o zem slzy opilců a myšlenky smutku

o nichž si všichni mysleli, že jde o drobné

ze dna klobouku

a jen já věděl, že se topíme

ve světech kapek, které přinášel vítr a křídla holubů

z fontány, která se na noc vypíná

a tak stébel se chytáme

já tvého

ty mě

když hoříme k sobě naproti

užaslí jak to studí

a jsme malým dětem k smíchu

se svými pohledy do nebe